Každé ráno začíná většinou podobně. Vstávám brzy, cvičím, užívám si výhled z domu do lesa a na louky. Ve vesnici, kde je náš dům, probíhá život pomalu a pořád ve stejných rytmech. Nic velkého se nemění a lidé opakují ty stejné činnosti stále dokola. A přenáší se to i do našeho domu. Každé ráno jezdíme pro chleba do obchodu a taky pro vajíčka nebo pro cokoliv dalšího, co je zrovna potřeba. Střídáme se v tom. Obchod je malý, ale nacpaný věcmi a je asi pět minut cesty na skútru,

Dnes bych ráda psala o svých prvních týdnech, které jsem na Srí Lance strávila. O tom, jak jsem postupně zjišťovala, že moje dosavadní životní zkušenosti jsou mi mnohdy k ničemu a jsem vlastně mnohem víc zvyklá na pohodlí, než jsem si do té doby myslela. Když jsem v té zemi vystoupila z letadla a po velmi dlouhé cestě se konečně dostala na místo, kam jsem měla namířeno, chvíli mi trvalo si na místní podmínky zvyknout. Jednak počasí je oproti České republice opravdu rozdílné.

Srí Lanka je krásná země. Není veliká, ale její přírodní bohatství, čilý život a krása všedních dní si vás chtě nechtě získá velmi rychle. Ve spoustě rozlehlejších zemí nemůžete najít ani zlomek rozmanitosti, co najdete zde. Protože to ale není země tak úplně moderně vybavená, některé časy a vzdálenosti nejsou stejné, jak jsme v Evropě zvyklí. Dobře si pamatuji, jak jsem při svém prvním příletu do této země hledala, jak se přepíná v mapách auto a pěší trvání trasy. Nechápala