Ráno

Vstávám. Hodiny ukazují pět ráno a kolem ještě tma. Po slunci zatím není ani památky a svět zůstává tichý. Je i docela chladno. Během dne bude smrtící horko, ale teď je ještě příjemně a lehký vánek hladí po tvářích. Ve ztichlé koupelně si umyji obličej a převléknu se. Uvařím si čaj. Ráno vždycky cvičím jógu, takže popadnu karimatku a vyjdu ven na terasu. Náš dům je sice malý, ale venku má krásnou terasu z litého betonu a kolem ní zasázené spousty květin. Miluju ji a trávím tam většinu času, kdy jsem doma.

Venku už pozvolna začíná být znatelné světlo, slunce se pomaličku přibližuje k obzoru, aby mohlo v celé své kráse vyjít a začít pálit. Jako první vstávají ptáci, začínají zpívat, překřikují se mezi sebou a poletují ze stromu na strom. Sem tam je vidím, jak chytí něco k snídani, spokojeně sedí na větvi a po snězené mouše vyzpěvují na celé kolo radostí. Taky vidím v dálce vodní buvoly, kteří strávili celou noc ponoření v bahnitých jezírkách na louce, aby se alespoň během nočního času zchladili a odpočinuli si na další den. Pomalu se zvedají a začínají se pást.

Rozvinu na zemi karimatku a usedám. Prvně chvíli jen dýchám se zavřenýma očima a vnímám zvuky svého okolí. Vnímám hluboký klid přírody okolo sebe, její zemitou vůni a kypící život. Postupně se začínám protahovat a otvírám oči.

A tady ho máme. Můj oblíbenec přichází. Zvolna a s velikou grácií sobě vlastní se z kraje pastviny přibližuje samec páva modrého. Nebo moudrého? Je nádherný, moje nejoblíbenější zvíře. Pohled na něj mě vždy naplňuje velkým klidem a lehkostí. Tenhle k nám chodí každý den, protože mu sypu na kraj zahrady rýži, říkáme mu pan Casanova. Celý den se totiž snaží jen o to, aby k nám na zahradu přilákal samičky a ochotně a trpělivě pro ně brání zrní proti ostatním ptákům. Když přijde čas, roztáhne třepetavými pohyby svůj nádherný ocas, který byl do té doby složený za jeho zády, a otáčí se na všechny strany. V ranním světle hraje všemi barvami, odráží světlo v zelených a modrých odlescích, vypadá jako zázrak, skoro jako přelud. Nedokážu pochopit, že na světě existuje tak nádherné stvoření. Dříve byl plachý, ale teď na mě jeho lesklá tyrkysová hlava s korunkou kouká z pětimetrové vzdálenosti a moje pohyby během cvičení ho nijak neděsí. Jen mi dělá společnost.

Snaží se ze všech sil upoutat pozornost skupinky samiček. Paví slečny totiž vždycky chodí ve skupince a jsou mnohem plašší než samci. Když se přiblíží a začnou zobat rýži, svědomitě dělají, že si pana Casanovy ani nevšimly. Chodí sem a tam, uzobávají a slaboučce kvokají. A pan Casanova rozehraje celé svoje divadlo, třepotá se na obě strany, otáčí se a dává vyniknout svým krásným barvám peří. Ze všech sil se snaží jim ukázat, jak je krásný a dokonalý, bez jediné chybičky, a je to opravdu dobrý nápad vybrat si ho jako otce svých budoucích kuřátek. Jemně se usměju a pokračuji ve cvičení.

Slunce už vyšlo a začíná hřát. Mám docvičeno a po zásluze odpočívám vleže na zemi. Vnímám tíhu svého těla a jeho vnitřní spokojenost. Další den začal. Slunce vyšlo, Země se znovu otočila a život začíná nanovo. Vstanu a dopíjím čaj, který už je skoro studený.  Vracím se zpátky do rozespalého domu, kde už také všichni vstali, a dám na sporáku vařit dhal. Je čas připravit snídani.